30. srpna – den 50., vlak

Probudit se s polskou vlajkou na tváři (párty se Polákům zřejmě vyvedla), posnídat kečup s plackou stejně jako polovinu z posledních sto dní. Zapracovat si a po obědě se zabalit. Jen co jsem vyrazil, nemohl jsem se zbavit pocitu, že jsem něco zapomněl, páč bágl byl dost lehký. Po propocení košile při stoupání na kopec mi došlo, že chybí flaška alkoholu (už žádný nemám), tak jsem si jako zátěž koupil alespoň vodu. Cestu vlakem jsem začali v autobusu. Sedmdesát kilometrů v expresu zvládnout za hodinu a půl (expres znamená že vám rychle vypadou všechny zuby z nárazů a ještě rychleji ohluchnete od troubení). Ač jsem tomu nevěřil, na jediné koleji jsme včas našli náš vlak, dokonce i správný vagon (visí na něm jmenný seznam cestujících, včetně věku, pohlaví a čísla pasu, jen je všechno v hindštině) a správné sedačky (všechno je na místenku). Kozy, krávy, sláma, zapáchající záchody a lidi visící z okýnek, na to je speciální třída. My jsme jeli ve sleeperu, což bylo jako kupéčko u českých drah. Opěradlo se dalo sklopit, takže v jednom vzniklo šest lůžek, dvě malá okna s mříží a okenicí, prohýbající se podlaha, záchranná brzda, u stropu tři větráky a poblikávající zářivka. Ve vagonu na třista živých duší (z toho 72 lidí) a čtyři nerezové záchody. Lokomotiva troubí jen občas. Na rozdíl od ČD ale nemají zdejší vlaky problém s obsazeností a většina z nich má 12-20 vagónů. A protože železnice nemá žádné zabezpečovací zařízení, musejí jezdit na čas, jinak se srazí.