Phuket

Když se dostávám z mezinárodního letiště na Phuketu v Thajsku, je už tma. Zamířím tak rovnou na ubytování pár set metrů od letiště. Po týdnu v hostelech oceňuji širokou postel a klid. Vyrážím ulovit vynikající večeři u babičky na ulici a kupuji si pivo na pokoj, které je konečně rozumně drahé (cca 35 Kč za 640 ml).

Ráno se chci dojít podívat na pláž a navíc tam má být národní park, tak očekávám krásné pláže a pohodičku.

Bohužel na mně jen starší Thajka bafne, že za vstup do parku se platí 200 bahtů (cca 130 Kč). Skřípu zuby, ale platím, že to bude stát za to. Avšak na pláži najdu jen odpadky a značně znechucen popocházím kousek dál, kde ale situace není lepší.

Říkám si, jak je to sakra možný, že jsem na ostrově vyhlášeném jeho plážemi, navíc v národním parku, ale nikoho odpadky v písku netrápí.

Rozhořčen sním na pařezu u pláže rýži s trhaným masem. Alespoň ta je dobrá.

Vracím se do města. Je teplo.

Zapluju tak do první kavárny s tím, že se ochladím a mrknu na internet. Kavárna to sice je, ale klimatizují na 18 stupňů, takže propocené tričko není vůbec příjemné,. Na dotaz máte kávu řeknou, že ne, džus taky nemají a tak si z lednice vybírám alespoň zelenou Fantu s ledem.

Naštěstí internet běží a tak alespoň udělám něco pro klienty. Je již po poledni a tak začnu řešit, kde budu večer spát.

Pokud mě znáte, tak víte, že mám rád vše připravené dopředu a v záloze ještě plán B. Na Kubovu výzvu ale zkouším řešit ubytování až po obědě. Otevírám booking.com a sháním hostel v okolních městech. Po chvilce objevím pěkný v Patongu a je jen za za 66 korun. Shánět ubytování až v ten samý den mám tedy zažité, ale můj šálek kávy to není. Nyní už mám zase ubytko zařízené alespoň na týden dopředu.

Vracím se na letiště odkud beru bus do Patongu, takového hlavního turistického města na ostrově, který se po zbytek mého pobytu stane mou základnou.

Ubytuji se, jdu se projít na pláž, když v tom na mně mává slečna v růžových plavkách. Jde o Moravačku, která si všimla nápisu Czech Republic na mém tričku. Chvilku pokecáme a můj dosavadní rekord 7 dní bez potkání Čechů je v tahu.

Po večeři už jen na hostel, kde prohodím pár slov s Američankou, která právě přiletěla z Chiang Mai, kam mířím za dva týdny. Koupím si ubytování na další dny a usínám.