Střední Vietnam a Bangkok

Míši stáž končí. Naposledy mává dětičkám, které učila a vyrážíme minibusem do Hanoje. Chybička se vloudila a tak máme ubytování bez klimatizace a bez okna, ale říkáme si, že to nějak půjde. Pro jistotu vyrážíme na pivo, aby se nám lépe usínalo.

Druhý den brázdíme uličkami starého města a nestačím obdivovat omamující ruch. Provoz ještě šílenější něž jinde ve Vietnamu a všude samé krámky. Ochutnáváme kokos s otvírátkem jako má plechovka, smaženou placku, nejlepší Bun Cha či maso na špejli.

Poledne trávíme v areálu, jehož jméno si pořád nepamatuji. Je tu horko, spousta lidí, pagodky a betonové bunkry jako památka na válku. Též tu mají pár kousků vojenské techniky.

Na večer míříme na Lotte Tower, z jejíž špice pozorujeme západ slunce.

Další den zvládneme akorát jíst – výborná káva s croisantem, špagety, indická. Odpoledne uleháme do spacího vlaku a čeká nás 17 hodinová cesta do Da Nangu. Nad ránem nás z okýnka čekají perfektní výhledy na moře.

V Da Nangu se nasnídáme podivnou polévkou s vnitřnostmi, půjčujeme motorky, navštívíme Marble mountains (jeskyně, ve kterých jsou chrámy, co taky jiného) a koupeme se na parádní pláži. Jsme tu skoro sami.

Den zakončujeme v Hoi An vynikající večeří, necháme si ušít košile i šaty a vypijeme v hospodě všechno pivo. Aby taky ne, když sklenice stojí 3 Kč a každá třetí je zdarma.

Dalším plánem je dojet do historického města Hue. Je to nějakých 150 km a v cestě nám stojí průsmyk Hai Van, Top Gearem označený za nejkrásnější silnici ve Vietnamu. Měli pravdu.

 

 

Užíváme si zatáčky a výhledy, fotíme, kocháme se.

Úkolem je nyní najít pláž na koupání. Zkoušíme dvě, ale ani na jedné to nevypadá dost dobře a jelikož se začíná šeřit a do Hue nám chybí ještě 60 km, jedeme dál.

Volíme cestu po skoro dálnici, takže nám kilometry rychle utíkají. Ale o to šílenější je provoz. Předjíždějí nás neosvětlené motorky zprava, autobusy jen troubí a nezpomalí, do toho na krajnici každou chvíli někdo jde nebo maminka tlačí své děti v kontejneru prostředkem dálnice v protisměru. Žádná pravidla zde neexistují a nechápu jak, ale do Hue dojíždíme v pořádku. Městská doprava ale není o nic lepší.

Dáváme večeři a jelikož právě probíhá Mid Autumn festival, pozorujeme představení draka a lva odehrávající se na ulici.

Další den okoukneme královský palác, sníme vynikající mango a vyráží na cestu opět zpět do Da Nangu.

V půli cesty objevujeme překrásnou pláž. Skotačíme ve vlnách a jsme tady úplně sami.

Zmoklí vracíme v da Nangu motorky, sníme rybu, ráno se ještě vykoupeme v moři a letadlem opouštíme Vietnam.

Poslední tři dny trávíme v Bangkoku. Procházíme čínským městem, navštěvujeme trhy, ochutnáváme Pad Thai a blaženě okoušíme taje thajské masáže.

Při procházce parkem vidíme přes metr dlouhého varana, jak si to v klidu plave kanálem. Pak se málem udusíme v autobusu, protože normy na výfukové plyny tu prostě nejsou a poslední báty investujeme do piva a bavlněné košile.

Teď už nás čeká jen přelet do Stockholmu, noc na letišti a zítra ráno jsme v Praze.